Říjen 2012

Jedno slovo? Neexistuje

30. října 2012 v 19:39 | Ornella van Cor |  Everything
Napadá mě tolik slov, že bych si asi těžko vybrala, které je to jedinečné, jedno slovo. Když teď tak sedím v křesle, nohy položené na panu D., který se učí účetnictví (zatím spíš nadává a vzdychá), řekla bych lásku. Když jsem si povídala s jeho mamkou, řekla bych pohoda. Když blbneme s kamarádkami, řekla bych přátelství. Ale o tom to není. Jedno slovo?

Změna

Musím jí projít, abych se osvobodila od všeho, co mě trápí. Každý si musí projít v životě nějakými změnami, aby poznal sám sebe, aby věděl, za co má být v životě skutečně vděčný. Já se snažím měnit už dlouho a radikálně, ale ne vždy je to tak dost možné. Dřív jsem bývala asi víc nesnesitelná, ale kvůli přátelům jsem se změnila. Ale neudržela jsem to, asi taková nemám být. To ale neznamená, že to vzdávám. Měním se každý den a každý jsme takový. Takže to je mé slovo, to je slovo, které bychom si měli brát k srdci víc, než si myslíme :)

Plnoletost? Necítím změnu

29. října 2012 v 15:59 | Ornella van Cor |  Everything
I pro mě samotnou je těžké tomu uvěřit, ale přesně před 18. lety ve 4:50 jsem se prodrala na svět. Je to divné, že už je to tak dlouho, ale co. Necítím se nikterak jinak, ráno jsem vstala stejně jako každé ráno, umyla jsem se, šla k doktorce, dala jí vzorek svých čůránek, poslechla si, že se mi to nelepší a že budu muset na rentgen ledvin, šla s mamkou nakoupit nezbytné propriety ke stěhování, stavila jsem se za dědou a tak dále a tak dále...ach ano, stěhuji se! Ne úplně, ne navždycky. Ale musím si pročistit hlavu. Budu teď nějakou dobu u přítele, jeho rodiče jsou velice benevolentní a vycházíme spolu moc hezky, takže se těším. Zítra musím domů na krev a podle výsledků se uvidí, jestli nebudu muset do nemocnice. Modlím se, aby ne. :)

Od pátku do neděle jsem byla s přítelem, jeho sestra a mou sestrou na jejich chatě. V pátek jsme bohabojně zapili mé narozeniny, já se starala o vaření, přítel o topení, a sestry dělaly tak nějak nic. Bylo to moc příjemné, až na ten sníh, ten mě teda ničil. Včera jsem dostala dárky od přítelovi rodiny, byla jsem překvapená, že si na mě vzpomněli. Bylo to velice milé.

Dnes plánuji zahřívání svých ledvin a gaučing u nějakého dobrého filmu. Doufám, že má zdejší čína dovoz jídla domů, nechce se mi znovu do té zimy. :)


Přicházím o grácii...umírá Ti křeček?!

24. října 2012 v 13:09 | Ornella van Cor |  Everything
O.v.C. - "Myslím, že ti to v tom saku vážně slušelo."
Pan R. - "Jen si ze mě dělej srandu, vypadám tam jak nafouklá dýně."
O.v.C. - "Mám tě ráda i jako dýni."
Pan R. - "Poslední dobou seš divná, víš to?"
O.v.C. - "Jojo, přicházím o grácii."
Pan R. - "Co to proboha...tvůj křeček?"

Tak to dopadá, když si Pan R. začne myslet, že bych pojmenovala svého křečka Grácie. Stále nechápu, že nechápe můj vkus na jména. :/

Nicméně - včera jsme vedli vášnivou diskuzi o tom, jak moc je divné dávat svým bývalým dárky k Vánocům. Bylo mi řečeno, že jsem lehce úchylná, protože si přesně na to potrpím. Když jsem se loni rozešla se svým dlouholetým přítelem, nenesla jsem to zas tak těžce, jak jsem asi měla. Ze zvyku z kupování dárků jsem navštívila knihkupectví a koupil jeden kvalitní výtisk. Doma jsem ho pečlivě zabalila a neplánovaně vyrazila vstříc svému osudu. Můj ex byl vskutku překvapen, ale více překvapil on mě, když mi též věnoval dárek. Naše překvapení se znásobila, když jsme si oba nadělili knihy, které máme nejraději. A tak se nějak utvořila ta má tradice. I letos vyrazím do nějakého ošuntělého krámu, koupím největší pitomost o které vím, že by toho mojeho prďolu potěšila, a jako záhadný Santa Clause nechám tašku s dárkem na Štědrý Den u dveří.

Pokud si teď někdo začal myslet, že jsem divná, neměl by už nikdy číst nic z toho, co na tento blog napíši, protože to bude horší a horší, věřte mi! :D Jdu si dát zábal na břicho, zánět močáku je peklo na zemi, nebo spíš na záchodě, jak z něho vstanu, už bych mohla jít znova.

P.S. - Včera měla narozeniny přítelova mamina. Jak divně muselo vypadat, že jsem jí popřála a obdarovala dřív než její vlastní syn? Jsem na sebe pyšná a "maminka" měla takovou radost. Kdyby jen věděla, jak jsme s taťkou ve 3/4 na 4 jeli schánět kytku, květinky zavřené, jak jsme museli vyměnit víno za levnější, protože si táta nevzal dost peněz, nebo když jsem na netu hledala básničku do přání a našla tuto: Menstruace slábne, děti zapouští kořeny, vítej mezi nás stařeny! :D