Srpen 2013

Život - dar nebo prokletí?

16. srpna 2013 v 10:29 | Ornella van Cor |  Everything
Osobně si myslím, že jsem svůj blog dostatečně přizpůsobila svému životu, takže už vlastně ani nevím, co víc psát. Narozdíl od minulých témat týdne mám však k tomuto alespoň co říct, a tak tento článek pojmu jako takovou menší úvahu. Úvahu o tom, co jsem mohla v životě udělat lépe, díky čemu bych byla nyní asi šťastná. Asi...

Především jsem se měla narodit jinak. Kdyby si moje mamka tenkrát nenabrnkla taťku a zůstala se svým přítelem, žili bychom teď pravděpodobně v Austrálii a můj taťka by byl fotbalový trenér. Bydleli bychom v honosné vile a já bych mohla cestovat a užívat si života. Ale třeba bych se vůbec nenarodila, takže se vraťme do reality. Dar života jsem dostala schválně, protože naše už nebavilo poslouchat takovéto - "Ona ještě není vdaná?" nebo "Ona radši dělá kariéru než aby měla děti?" A tak jsem se narodila. Byla jsem malej prcek a ještě k tomu ranní dítě, takže už alespoň vím, odkud se berou moje problémy spát dlouho. :)

Většina lidí vnímá život jako dar. Jak ale mohou lidé tohle říct, když pak život vezmou, ať už sobě nebo někomu jinému? Jak to mohou říct pokrytci, kteří se svým životem nakládají jako s přítěží? Když už chci žít, tak prostě žiju. Pokud ne, neotravuji s tím ostatní, viz. sebevrazi, kteří na svůj čin ještě upozorní širokou veřejnost, aby se vědělo, že se jeden z miliard chystá odejít na onen svět. Máme to zapotřebí?

Já se snažím žít tak, abych jednou mohla říct, že byl můj život naplněn. Snažím se poznávat nové věci a lidi, cestovat jak jen to jde, snažím se pomáhat ostatním. Dělám chyby a je jich spousta, ale poučuji se z nich. A to je přeci to nejdůležitější! Samozřejmě že bych chtěla mít víc peněz, pevnější zdraví, větší štěstí na partnery, dobré vztahy v rodině. Ale to není ve finále důležité. Dokud budu šťastná a budu cítit, že jsem život naplnila jen tím pozitivním, je mi putna, jestli budu mít nový mobil nebo ne. Je mi jasné, že tento názor semnou moc lidí sdílet nebude, ale je to tak. Já beru život jako bonus, jako něco, co jsem měla šanci zkusit. Miluji ho a jsem za něj vděčná. Nikdy bych si ho dobrovolně nevzala, protože to nemám zapotřebí. A tak apeluji na všechny, kteří si myslí, že kvůli špatné známce nebo rozchodu je život na nic - nic není tak černé, aby nemohlo být lépe. A depkařením a brečením se ničeho nedosáhne, to mi věřte. :)

Co bych tedy mohla v životě udělat lépe? Asi bych se mohla lépe rozhodovat. Držet si u sebe opravdové přátele a nezatěžovat se problémy druhých. Také bych měla více myslet na sebe a na své štěstí než pořád myslet na ostatní, což dělám prakticky více, než cokoliv jiného. To jsem také měla dělat dřív. Ale jak říkám - nic není podstatné jako pocit naplnění. :)

Tahle vystihuje, co říkám. Vsaďte na to. :)