Paříž nejen městem mého srdce

2. září 2013 v 14:59 | Ornella van Cor |  Everything
Ach ano, jsem doma, živá a zdravá, jen nesmírně unavená. Krom únavy a šílených bolestí zad jsem si ale ze své třetí návštěvy Paříže přivezla mnoho nezapomenutelných zážitků, fotek, suvenýrů. Zažila jsem toho snad nejvíc ze všech svých návštěv a nelituji ničeho, nelituji jediného centu, jediného puchýře. Zas a znovu si potvrzuji, že Paříž je skutečně město mého srdce a vážně pochybuji, že by jí některé jiné město dokázalo trumfnout (možná o jednom vím, ale to bychom museli nejdřív do Norska, že ano?).

Letošní dovolenou jsem pojala spíše relaxačně, jelikož jsem už většinu památek viděla a pan D. na ně moc není, tak jsme si spíše vychutnávali tu atmosféru města. Samozřejmě jsme navštívili Eiffelovku, Invalidovnu, Vítězný oblouk, ale také hřbitov Père Lachaise, kde je pohřben Honoré de Balzac nebo třeba Edith Piaf. V Latinské čtvrti jsem poprvé ochutnala pravou francouzskou cibulačku, v Monoprixu zjistila, že banány je nejlepší dávat do mrazáku a těch mrazáků mít nejlépe alespoň 8 a na Champs-Élysées málem dostala infarkt, když jsem panu D. ukázala prsten, který bych si moc přála a zjistila, že Cartier si těch 8.000 éček skutečně nevymyslel.

Poprvé jsem také cestovala metrem a musím říct, že na to, že se v něm nachází kolem 300 zastávek, vždy jsme dojeli přesně tam, kam jsme chtěli. Značení suprové, ale tím to tak nějak skončilo. Na rozdíl od pražského metra se tu nedá šmelit s lístky, takže si je vždy musíte poctivě koupit (a pokud to jde ožulit, tak jsme na to nepřišli), což je také porod, protože když jste v metru poprvé a vydáte se k automatu, za vámi desítka nervózních černochů a vy zrovna nemůžete najít peněženku, máte docela strach o vlastní krk. Naštěstí jsme cestu ale vždy přežili bez úhony.

Jako pravá Pařížanka jsem si přišla ve chvíli, kdy jsem přeběhla přes tři přechody na jedné křižovatce na červenou, zatímco pan D. nevěřícně zíral na prvním semaforu. Že mě málem srazilo asi pět aut, to už bylo vedlejší. Jen mě mrzí, že jsme si nezřídili cizí měnu na účet, protože to byla jediná možnost, jak si zde půjčit jedno z tisíců kol. A že je cyklistů v Paříži požehnaně, stejně jako všelijakých cestovatelů na skútrech a v mini autíčkách (uličky jsou skutečně uzounké).

Jedné věci ale lituji a to té, že jsem pana D. nepřinutila vydat se semnou na noc k Seině. Samozřejmě, že jsme byli pokaždé tak unavení, že jsme už v devět bezbožně dřímali, ale když jsem včera na okružní plavbě viděla ty stovky lidí jen tak sedících podél řeky, jak si tam piknikovali, popíjeli a užívali si, zamrzelo mě to. Ale to nevadí. Protože za rok mě Paříž čeká znovu. A tentokrát už nebudu lítat po památkách jak divá. Užiju si každičkou minutu tam, protože to město je pro mě to pravé. I když - to jsem věděla už napoprvé. :)

Pod perexem několik fotografií. Bylo by jich více, ale pan D. si nějak nepotykal s foťákem a ten se mu na oplátku vybil. :) Předem se omlouvám za tu všelijakou velikost, ale už jsem neměla náladu je zmenšovat, tak snad mi to odpustíte.








Naše klidná čtvrť.





Ti policajti byli vskutku "vostrý", taková honička to byla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 2. září 2013 v 15:05 | Reagovat

tohle musel být zažítek na celý život :)) :))

2 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 19. září 2013 v 19:46 | Reagovat

Téda, zní to skvěle. A fotky jsou taky krásné, ta první je kouzelná! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama